odbor Klubu českých turistů

Rakouské Alpy – Dachstein

30. 6. – 7. 7. 2012 | Rakouské Alpy
Vedoucí: Ing. I. Čejka

Óda na rakouské Alpy
Složily účastnice zájezdu pod vedením Vlasty Linartové.
 
Nejedna moravská dcérka
jela si do Alp protáhnout pérka.
Bylo to až pod Dachstein,
mnohá o tom neměla ani šajn,
ale byli tu správní ogaři,
a s nimi se pak vše vydaří.
Když si dáš ráno po štamprli,
to už ti pak nevrtá v tvé kuli,
proč lezeš až pánu bohu do oblak,
až tě z toho málem trefí šlak.
 
Do rakouských Alp cesta dlouhá,
s Čejkovými je to jenom chvilka pouhá.
 
Jičín, Příbor, Kopřivnice,
parta je to veselá,
z takových hor jako Alpy,
starosti si nedělá.
 
Po žebřících k vodopádu,
nedošlo k žádnému pádu.
Soutěska se líbila,
vždyť tak těžká nebyla.
 
Vodopády, jezera,
to byla zkrátka nádhera.
 
Alpské výšiny nás lákaly,
ale nožky někdy neposlouchaly.
Lanovky však dolů jezdily,
a překrásný pohled na Alpy poskytovaly.
 
Na Dachsteinu snížek krásně svítil,
neprošel se po něm jenom břídil.
Byl to pěkný čas,
proto příště jedem zas!
 
Senioři, senioři, kam to zase šplháte?
Vždyť je jasné, že ten kopec nedáte!
Mlč, ty mládě nezkušené,
něco nezdolat, je pro nás vyloučené.
 
Že nás nohy špatně nesou,
to nám vůbec nevadí.
Když na kopec nevylezem,
lanovka nás zachrání.
 
Ušli bychom krásné túry,
Ivan by měl z toho múry,
co kdyby se něco stalo,
kolínko se polámalo!
Proto raděj méně času,
nenechá si rozprchnout chasu.
Po Alpách jsem běhali,
naše nohy vzdychaly.
My jsme na ně vyzráli,
pivem jsme je mazali.
 
V Rupertingu jsme přespávali,
alpské vrcholy zdolávali.
Kravičky nás ráno budily,
pak jsme společně snídani vařili.
Na trasách jsme se domlouvali,
podle svých sil je absolvovali.
Čejkovi se radili,
jak by vše dobře zabezpečili.
 
Pohodu a horský vzduch,
kazily nám roje much.
 
Kuchařka Evička z Příbora,
vařila jako šéfka královského dvora.
První den se spojila i s ďáblem,
černý dým se hrozivě valil i oknem,
plamen šlehal do výše,
ještě že nám neshořela horská chýše.
 
Jak Pythii na trojnožce,
Evě oči září,
když na pekelném ohni,
pro turisty vaří.
 
Osm se nás vydalo,
k Moaralmsee se zachtělo.
Bouřka přišla, hromy, blesky,
přepadly nás velké stesky.
Nastal závod o život,
rychle, rychle, jdeme zpět,
budeme ještě večeřet?
Odměna však byla sladká,
jezero, sníh, azalky,
a krásné výhledy do dálky.
 
Donedávna alpské túry,
pro mnohé z nás noční můry.
Lanovky jsou požehnání,
bohužel, ne všude k mání.
Žebřík, lano, skály, schody,
doplní pocit pohody.
Vodopády, pašeráci,
vyváží kuchyňskou práci.
Bouře, blesky, liják, kroupy,
způsobí to, že i hloupý,
z toho všeho pochopí,
že někdy lepší koupaliště,
na Dachstein vyleze příště.
 
Čejkovi nás nezklamali,
nezmizeli někam v dáli,
za to večer pěkně hráli
a my dobře usínali
 
Vodopády krásné byly,
trošku jsme se zapotili.
I duch nad hmotou musel zvítězit,
aby ten kopec mohl pokořit!
 
Na Dachsteinu bylo krásně,
pravý letní čas,
a my si slibujeme,
že příště s Čejkovými jedeme zas!
 
Alpy v srdci,
Alpu v těle!
Cítíme se unavení,
ale hodně, hodně spokojení.
 
V autobusu studené pivko jako křen-
vlilo nám sílu jako žen – šen.
Při odjezdu slza v oku zaleskla se,
vrátíme se do Alp zase?
 
Alpy máme už jen za zády,
vzpomínat však budeme rádi.
Sedm dní uteklo jako voda,
a naše těla jsou samý sval,
pryč je celulitida!
 
Přešli jsme v Alpách hory doly,
teď nás z toho bolí nohy.
Sluníčko však svítilo,
a nám se to líbilo,
i když občas bouřilo.
 
Vracíme se znavení,
v nohách máme kamení.
Naše svaly zpevněné,
ale srdce veselé.
 
Byla to však správná turistika,
kde ti radostí srdce tiká!
Tak díky ti Čejko Ivánku,
děkuje kolektiv z busu „Zlatovánku“!


kct-icon-kalendar

neděle, 20. ledna 2019
Ilona, Sebastian
Jaké bude počasí?